Accu-Chek® - Prožijte svůj život

DIABETES MELLITUS A VY
 

Úvod

Diabetes mellitus (cukrovka, úplavice cukrová, DM) je označení pro nejednotnou skupinu onemocnění různého původu, jejichž společným jmenovatelem je zvýšená hladina krevního cukru (tzv. hyperglykémie), která má často za následek vylučování cukru do moči. Cukrovka je závažné onemocnění organismu, která způsobuje poruchy látkové přeměny a vyvolává řadu akutních a chronických komplikací. Jde zatím o onemocnění nevyléčitelné, ale dodržováním vhodné životosprávy a pomocí léků lze dlouhodobě tlumit jeho projevy a následky. Nemocní cukrovkou musí být v pravidelné péči zdravotníků (diabetologické ambulance, ordinace praktických lékařů).  

Onemocnění vzniká u lidí buď kvůli absolutnímu nedostatku inzulínu v těle, nebo kvůli jeho relativnímu nedostatku při jeho snížené účinnosti. Cukrovka může vzniknout i jako následek jiných nemocí. Zvýšená hladina krevního cukru může vzniknout i jako důsledek celé řady onemocnění nebo působením léků. Tzv. sekundární diabetes mellitus vznikne následkem níže uvedených stavů:

a) nemoci slinivky břišní (např. odstranění celé slinivky při rakovině, …)
b) hormonální poruchy (nemoci nadledvin, štítné žlázy, …)
c) chemikálie či léky (působení dlouhodobě podávaných kortikosteroidů, …)
d) genetické poruchy

Dalším typem onemocnění je těhotenská cukrovka – gestační diabetes mellitus, tedy porucha, která byla nově zjištěna v průběhu těhotenství. Obvykle připomíná spíše cukrovku 2. typu, protože nejčastěji je hlavní odchylkou inzulínová rezistence. Rizikové faktory pro vznik tohoto typu cukrovky jsou věk nad 30 let, obezita, vysoký krevní tlak, nemoci štítné žlázy matky, předchozí porod dítěte s váhou nad 4 kg, výskyt diabetu 2. typu v rodině. V těhotenství je právě mezi 24. a 28. týdnem zhoršena odpověď  těla na inzulín jako důsledek hormonálních změn.
V některých případech se však objeví právě během těhotenství nově diabetes 1. typu.
Neodhalená těhotenská cukrovka může vést k závažným komplikacím těhotenství, porodu, ale i dalšího vývoje dítěte. Nastávající maminky jsou u nás (mezi 24.- 28. týdnem těhotenství) vyšetřovány v laboratoři, aby se včas tento typ cukrovky odhalil. Pokud má těhotná žena velmi vysoké riziko vzniku cukrovky (přítomnost více rizikových faktorů), provádějí se diagnostické testy již mezi 16.-18. týdnem gravidity.
Po ukončení těhotenství se poruchy většinou normalizují, pokud přetrvávají, je třeba je překlasifikovat na diabetes mellitus typu 1 či 2.

Inzulín je bílkovina – hormon, který je syntetizován a vylučován přímo do krve ze slinivky břišní. Jeho zásadní úlohou je usnadnit přechod krevního cukru (glukózy) do buněk, kde slouží jako zdroj energie pro správné fungování těla. 

U některých lidí dojde vlivem poškození a zničení buněk slinivky břišní, které produkují inzulín, k absolutnímu nedostatku tohoto hormonu v těle. Většinou jde o tzv. autoimunitní proces, při kterém si postižený člověk sám z neznámých příčin v těle produkuje protilátky, které tyto buňky napadnou a zničí. Tímto mechanismem vzniká cukrovka 1. typu (DM 1). Diabetes mellitus 1. typu postihuje většinou děti a mladé lidi, kteří jsou po vypuknutí nemoci doživotně odkázáni na přívod inzulínu pomocí injekcí nebo pomocí inzulínové pumpy. Z celkového počtu diabetiků ve světě tvoří diabetici 1. typu méně než 10 % nemocných. 

Cukrovka 2. typu (diabetes mellitus 2. typu, DM 2) je chronická, trvale se zhoršující nemoc, která se typicky vyskytuje u dospělých pacientů. Diabetici 2. typu tvoří více než 90 % všech diabetiků na světě. U těchto nemocných se postupně snižuje vylučování inzulínu a ten, který mají v těle k dispozici, nemá takový účinek jako u zdravých lidí. Příčinou tohoto jevu je fakt, že buňky nemocného těla přestávají reagovat na působení inzulínu. Hovoříme o relativním nedostatku inzulínu v těle. Je prokázáno,že snížený účinek inzulínu na lidské buňky je způsobený některými látkami, které produkuje tuková tkáň. Proto je cukrovka 2. typu typickým onemocněním lidí s nadváhou. 

Cukrovkou trpělo ve světě v r. 2007 na 180 milionů osob. Prognózy expertů říkají, že v r. 2030 bude na světě žít již na 300 milionů diabetiků! Cukrovka je tedy právem označovaná za epidemii 3. tisíciletí. 
V 2007 bylo v České republice léčeno asi 755 000 diabetiků, tedy o 6000 více než v roce předchozím (počet dětských diabetiků u nás je asi 2500-3000). Počet léčených diabetiků každým rokem mírně stoupá. 
Výskyt cukrovky 2. typu roste s věkem: U osob mezi 65 - 75 lety je udáván výskyt 18 %, ve věkové skupině nad 80 let až 40 %.


Základními cíli léčby cukrovky je:
1. zabránit rozvoji akutních komplikací
2. předejít vzniku chronických komplikací

Cílem je dosažení správné hodnoty krevního cukru pomocí diety a léčby a vyrovnání všech dalších odchylek látkové přeměny (vyšší cholesterol, tuky), normalizace krevního tlaku, dosažení normální tělesné hmotnosti. 
 

Stanovení diagnózy cukrovky

Základním a hlavním společným příznakem cukrovky je patologicky zvýšená koncentrace glukózy v krvi. Stanovení diagnózy diabetes mellitus je postaveno na stanovení koncentrace glukózy (=glykémie) v krvi pacienta. Glykémie se stanovuje jak nalačno, tak po jídle. Pro stanovení diagnózy diabetes mellitus se vždy používá glykémie vyšetřená v laboratoři.
Diagnóza diabetes mellitus může být stanovena buď na základě glykémie nalačno, nebo opakovaným vyšetřením glykémie během dne, nebo provedením tzv. orálního glukózového tolerančního testu (oGTT). U pacienta s potížemi (tzn. jsou přítomny typické příznaky cukrovky) stačí jedna zvýšená glykémie k potvrzení diagnózy. oGTT slouží k rozhodnutí při hraničních výsledcích, či k přesnému potvrzení diagnózy ve speciálních případech (výzkum, populační studie, apod.).
Metodika provedení oGTT: Po lačnění v délce nejméně deseti hodin vypije vyšetřovaná osoba během pěti minut roztok s přesně definovaným množstvím glukózy (75 g glukózy rozpuštěné v 300 - 400 ml vody). Odběr krve ke stanovení glykémie se provádí těsně před požitím, za hodinu a za dvě hodiny od vypití glukózy. Pro vyhodnocení testu je rozhodující glykémie nalačno a ve 120. minutě. Tři dny před testem pacient nesmí držet dietu.
Pacient má cukrovku, jestliže má glykémii nalačno ≥ 7,0 mmol/l, nebo ve 120. minutě oGTT glykémii ≥ 11,1 mmol/l, nebo opakovaně během dne glykémii ≥ 11,1 mmol/l.
Pacient nemá cukrovku, jestliže má nalačno glykémii < 5,6 mmol/l a ve 120. minutě oGTT glykémii < 7,8 mmol/l.
Přestože je diagnóza cukrovky mellitus založená na stanovení glykémie, je třeba vždy nemocného vyšetřit, zjistit jeho potíže a přítomnost komplikací nemoci (poškození očí, ledvin, nervů, srdce, ...). 

Léčba inzulínem

Pro léčbu cukrovky se dnes vesměs používají tzv. humánní inzulíny, vyráběné metodami genetického inženýrství nebo tzv. inzulínová analoga, což jsou léky, které se od lidského inzulínu liší záměnou aminokyselin/y v určité pozici molekuly inzulínu. Inzulínová analoga byla vyvinuta ve snaze zlepšit účinnost a bezpečnost inzulínové léčby. Vyrábějí se také genovými manipulacemi.
Zvířecí inzulíny (vepřové, hovězí) se u nás již nepoužívají.
Inzulín si nemocní aplikují injekčně pod kůži, odkud se vstřebá do těla. Při hospitalizaci se některé inzulíny dají podat i přímo do žíly. 
Jednotlivé přípravky se liší rychlostí nástupu účinku, vrcholem účinku a délkou působení po aplikaci. Různé přípravky s inzulínem působí od několika desítek minut až po 24 hod. 
 

Podle četnosti podání a délce působení inzulínů se rozlišují:

1. Konvenční léčebné režimy (injekce se aplikuje 1 - 2x denně a používají se přípravky, které účinkují mnoho hodin). Konvenční režimy se využívají zejména u pacientů s diabetem 2. typu.
2. Intenzifikované inzulínové režimy: 3-5 injekcí inzulínu během dne, podávají se krátkodobě působící přípravky. 

Podání inzulínů jednotlivými injekcemi však přesně nenapodobuje  fyziologické vylučování inzulínu slinivkou břišní. 
Bylo nade vší pochybnost prokázáno, že právě podávání inzulínu způsobem, který co nejvíce kopíruje normální činnost slinivky břišní, má zasadní význam pro úspěšnou léčbu cukrovky, její správnou kompenzaci a předcházení akutním a zvláště chronickým komplikacím.
Speciálním způsobem intenzifikovaného režimu je aplikace inzulínů pomocí tzv. inzulínové pumpy. Prostřednictvím inzulínové pumpy je možné naprogramovat kontinuální podkožní aplikace inzulínu, které se co nejvíce přibližuje normálnímu vylučování inzulínu ze slinivky zdravého člověka. Používání pumpy je u nás možné jen u diabetiků 1. typu. Její podmínkou je dále řádné proškolení pacienta o používání pumpy a provádění každodenního selfmonitoringu hladiny krevního cukru pomocí osobního glukometru.